Návody a údržba
Smyčcové hudební nástroje:.png)
Pořídíte-li si kvalitnější nástroj, nechte raději veškerou údržbu nástroje na houslařích, které u nás je najdete téměř v každém větším městě. Jen tak si můžete být jisti, že váš nástroj využije všechny své možnosti. Pro laika náročné seřízení nástroje je pro zkušeného profesionála obvykle otázkou několika minut. Každý nástroj má specifické tónové vlastnosti a pro ideální tónové poměry musí být přizpůsobeny kobylka, kolíky a struník, pro výsledný nejlepší možný zvukový výkon a barevné poměry mezi strunami musí houslař umístit na správné místo i duši (smrkovou oválnou tyčku, rozpírající desky v místech dozadu od pravé nožky kobylky). V rámci běžné neodborné údržby můžete bez obav použít kolíčkové mýdlo (pokud kolíky drhnou nebo naopak prokluzují). Nástroj můžete vyčistit neagresivním leštidlem, které z laku setře naprášenou kalafunu a nečistoty. Nikdy však nepoužívejte brusiva a čisticí prostředky na bázi lihu, které mohou způsobit nevratné chemické či mechanické poškození laku a nástroj tak zcela znehodnotit. Na nástroje můžete potáhnout podle požadovaného zvuku či dalších vlastností struny kovové, střevové nebo s umělým jádrem, vždy ale správné délky podle menzury nástroje. Nesundávejte všechny struny najednou, aby nespadla duše. Svůj nástroj uchovávejte pokud možno ve standardních teplotách a ve vlhkosti minimálně 40 %, abyste - zejména u nových nástrojů - omezili vysoušení a tím vznik případných prasklin daných smrštěným „dýchajícím” dřevem nástroje. Prasklý nástroj, obvykle pod duší nebo podél basového trámce, zásadně ztrácí hodnotu. Zamezte proto teplotním a vlhkostním výkyvům, používejte kvalitní tepelně izolační pouzdra a zvlhčovače. Pamatujte, že vlhko prospívá a sucho škodí.
Kytary:
Na rozdíl od smyčcových nástrojů, které mají klenuté dlabané desky, jsou kytary vyráběny z plochých desek. Již tento fakt předurčuje, že mají mnohem kratší životnost, protože ploché desky, ač žebrované, se dříve propadají. Životnost kytar se tak pohybuje v řádu desetiletí, smyčcových nástrojů v řádu století. U kytar klasických a akustických (westernových), s výjimkou případného občasného promazání mechaniky, vyčištění korpusu a krku vlhkým hadříkem nebo speciálním leštidlem na lak a relativně časté výměny strun (profesionální kytaristé vám řeknou, že G struna z nylonu neladí již třetí den a D má životnost přibližně týden) žádné další a větší servisní úkony provádět nemusíte. U akustických i elektrických kytar může dojít k ohnutí krku ve směru tahu strun (vysoký dohmat) nebo proti němu (nízký dohmat, struny drnčí). Tyto jevy nastávají nejčastěji změnou tloušťky strun, tedy jiných tvrdostí a tahů. Kytary mají uvnitř krku speciální drát se šroubem na hlavici nebo u korpusu pod hmatníkem, kterým povolíte nebo utáhnete krk proti tahu strun až do jejich ideálního zdvihu - tento pohyb může mít až několikadenní zpoždění kvůli tvarové paměti materiálu. Závažnější defekty (nejčastěji odlepení kobylky), včetně poruch u kytar s aktivní elektronikou, vyřešíte návštěvou servisního technika nebo opraváře.
Zobcové flétny:
Dřevěné zobcové flétny patří mezi nejchoulostivější hudební nástroje co do možnosti poškození při zahrávání i běžném provozu. Koupíte-li dřevěnou flétnu, musíte ji ještě před prvním použitím ošetřit zevnitř olejem, tedy napustit kvalitním olejem za použití k tomu určeného vytěráku. Na vytěrák nanesete dostatek oleje, který v bohaté vrstvě otřete o vnitřní stěny středního (případně i spodního) dílu nástroje a necháte jej vpít stěnami vrtání. Tento proces je nejlépe po pár hodinách opakovat do chvíle, kdy je dřevo nasáklé a přestává olej absorbovat. Vrchní díl (hlavici) není potřeba důkladněji mazat, pokud ji ale také naolejujete, dejte pozor, abyste se nedotkli lábia (podélný otvor, kde vzniká chvění a tón), kde by mohlo snadno dojít k poškození tvaru a hrany štěrbiny. Pak setřete vytěrákem přebytečný nevpitý olej a můžete začít flétnu pomalu zahrávat. Používejte syntetické oleje, které na rozdíl od kombinovaných rostlinných nežluknou a nezapáchají. První den hrajte jen chvíli (5-10 minut) a nesnažte se příliš tlačit a hrát příliš vysoko. Po hraní vytřete flétnu čistým vytěrákem a nechejte ji přes noc vyvětrat, aby se odpařila všechna zkondenzovaná vlhkost z dechu. Zcela vyschlý nástroj opět ošetřte olejem. Tento proces opakujte tři dny za sebou, poté několikrát jednou týdně a po zahrání v běžném provozu jednou za 2 měsíce. Některé flétny z nejkvalitnějších materiálů se mohou plně rozehrát až po půlročním zahrávání. Neuspěcháte-li počáteční péči, flétna vám to vrátí. Při hraní v neběžných podmínkách (klimatizované prostory, kostely, zima) se může lábium či vrchní dírka zahltit vodou - zkondenzovanou vodní parou z dechu. Pokud nepomůže prosté vyfouknutí kapky, použijte odvodňovač (antikondens), který vás po opatrném nanesení a sfouknutí tohoto problému zbaví. S jakýmkoli defektem se obraťte na prodejce a nic neopravujte sami - jakákoliv chyba je nevratná.
Příčné flétny:
Moderní kovové nástroje jsou konstruovány tak, aby při dodržování hlavních zásad základní údržby nevyžadovaly další zvláštní mechanické či chemické zásahy. Nástroje se ladí na požadovanou výšku plynulým povytažením hlavice z korpusu. (U nás je při běžném ladění cca 442 Hz hlavice povytažená zhruba o 1-2 mm. Pozor - zahřátím nástroje jeho ladění stoupá.) Nevystavujte nástroje mrazu, rychlým změnám teplot, nadměrnému vlhku a neužívejte jej v prašném či chemicky agresivním prostředí. Udržujte nástroj a zejména jeho spojovací části v čistotě. Při vyjímání z pouzdra, sesazování dílů a podobně se vyhýbejte nadměrnému tlaku na jednotlivé díly mechaniky - zabráníte tak jejich deformaci. Po každém hraní vytřete vnitřek nástroje suchým vytěrákem (gázovým, jelenicovým nebo jemným bavlněným kapesníčkem) a pokud možno nechejte nástroj před jeho uložením do pouzdra pár minut vyschnout. Před hraním a během hraní nepijte slazené a alkoholické nápoje, prodloužíte tak značně životnost podlepek. Běžným užíváním nástroje se může jeho povrch zmatnit od otisků prstů a dlaní, před manipulací s nástrojem si proto pokud možno vždy umyjte ruce. Vřele doporučujeme dokoupit speciální lešticí utěrku nebo rukavice na stříbro, které příčnou flétnu okamžitě zbaví všech agresivních nečistot a ochrání a prodlouží krásu i životnost nástroje. Z čisticích, lešticích a případně mazacích chemických prostředků užívejte pro zachování záruky pouze značkové profesionální přípravky.
Hoboje a klarinety:
Pro moderní hoboje a klarinety, vyráběné z grenadilly (speciálního druhu afrického ebenu), neplatí ohledně mazání žádná univerzální doporučení. Výrobci tvrdí, že jejich dřevo je naimpregnováno tak, že není potřeba je před hraním rozehrávat a šetřit, a stejně tak, že nástroj není potřeba před použitím odstrojovat a dřevěné díly namáčet do horkého oleje, jak se dříve tradičně dělávalo. Hráči, kteří si pořizují kvalitní a tedy i dražší nástroje, však své nástroje zahrávají a mažou (obdobně jako u zobcových fléten), aby zabránili případným prasklinám (pozor, před případným olejováním ochraňte před promaštěním podlepky!). Nástroje moderních konstrukcí skutečně občas praskají, je to ale dáno spíše konstrukčním zúžením stěn vrchních dílů navrtáváním dalších šroubků nebo dírek těsně vedle sebe (typickým příkladem je hobojová automatika) a tedy větším pnutím materiálu v choulostivých místech nástroje. Většinou nástroje prasknou při hraní v klimatizovaných sálech nebo extrémních atmosférických podmínkách. Není-li prasklina velká a obtížně opravitelná, bývá lepší ji zalepit, nástroj se pak většinou zvukově ještě více otevře. Je-li prasklina zásadní, výrobce v záruční době bez diskusí vymění dřevo na daném dílu. Může ale nastat situace, kdy zákazník dostane zpět svůj nástroj, který nemusí zvukově poznat. Korky spojující jednotlivé díly nástroje ošetřete korkovým mazadlem (aby nedošlo k jejich utržení), nástroj po hraní vytřete do sucha (ideálně vytěrákem z umělé jelenice, který má výjimečné absorpční schopnosti), občas prokápněte choulostivá místa na mechanice. Mechanika může časem z důvodu chemických reakcí s prostředím lehce žloutnout nebo šedivět, zde je možné - jako v případě fléten - použít utěrku na stříbro.
Žesťové nástroje a saxofony:
Pořídíte-li si trubku či jiný nástroj s písty, doporučujeme před prvním použitím vnitřek pístů zbavit zbytků vazelíny a tuhých vosků, kterými mohou být ošetřeny od výrobce, i zbytků maziv nebo nečistot z výroby (u nejlevnějších nástrojů občas můžete s hrůzou nalézt i kovovou šponu). Poté píst namažte příslušným olejem, podle vůle mechanik řidším či hustším - zde platí obvykle pravidlo čím dražší nástroj, tím menší vůle - a tedy řidší olej. Pro rotační ventily užívejte jen nejkvalitnějších řídkých olejů. Na mazání trombonových snižců používejte jen k tomu určená trombonová mazadla. Jiná údržba - s výjimkou občasného protažení trubic a nátrubku a vyčištění nástroje (čistidlem laku na lakované, cídidlem na kov na nelakované mosazné a čistidlem na stříbro na stříbrné nebo postříbřené nástroje) - není v běžném provozu třeba. Po hraní doporučujeme vždy vytřít nástroj od kondenzátu, aby nedošlo k proreznutí nejchoulostivějších částí nástroje a spojů (kolena, snižce). Kožené saxofonové podlepky jsou velmi trvanlivé, a pokud je mechanicky nepoškodíte, vydrží léta. Žesťové nástroje uchovávejte pokud možno stále v pouzdře, jejich sebemenší mechanické poškození nárazem nebo pádem se dá opravit jen velmi těžko nebo vůbec.
Struny:
Jsou typický spotřební materiál, stále a velmi často měněný podle potřeb hudebníka. Je to zboží křehké, s velmi krátkou zvukově ideální životností, náchylné k nejrůznějším druhům mechanického či chemického poškození a bez jakékoli možnosti regenerace. Žádná výrobci udávaná záruční či optimální doba bezchybné funkce struny není, není ji možné ani vypočítat, ani odvodit, je velmi individuální a závisí na mnoha faktorech: na způsobu a technice hry, způsobu ladění či přelaďování (užívání dolaďovačů), způsobu potažení, způsobu seřízení, prokluzování struny na kobylce při ladění (nesmí se zasekávat - namažte zářezy v kobylce i na pražci vždy před výměnou strun tuhou), správném zavedení konce struny bez ostrých úhlů a zlomů přes pražec do kolíčníku, správném vycentrování kuličky a vedení struny tak, aby nebyla překroucena atd. Zásadní je pro životnost struny také to, v jakých podmínkách je nástroj používán - teplotní a vlhkostní výkyvy, chemická agresivita prostředí a hráčova potu. Všeobecně se dá říci, že relativně nejdelší životnost mají struny s jádrem kovovým a jednoznačně nejnižší struny s jádrem umělým. Používáte-li struny se syntetickým jádrem, používejte dolaďovač jen na kovovou strunu E, značně si tak prodloužíte životnost spodních strun. Struny nečistěte agresivními čisticími prostředky, nové modely hladkých strun s příměsmi drahých kovů to nevyžadují. Stačí jen po hraní otřít suchým kapesníkem a případně jednou za čas ošetřit povrch k tomuto účelu vyráběným čističem strun nebo olejem na struny (zejména střevové), aby nezestárly. Při dobrém zacházení, při bezchybném seřízení nástroje a decentním používání mohou na nástroji vydržet struny napjaté mnoho měsíců, je to však pro praktické potřeby jen teoretická úvaha. Tak jako vám nejnáročnější klasičtí kytaristé doloží, že již třetí den mohou být některé struny ze sady nepřesné v ladění, musí se u smyčcových nástrojů vrchní struny měnit automaticky často (u profesionálů s vysokými tónovými požadavky obvykle každý měsíc). Pro zachování ideálních zvukových vlastností mezi jednotlivými strunami v sadě (ladění v kvintách, ztráta barvy tónu z důvodu vytahání a ztráty pružnosti zejména u umělého jádra) je však nutno měnit i spodní struny, resp. celý houslový potah v běžné praxi alespoň 3 krát do roka, u violoncell (s výjímkou vrchních A+D) a kontrabasů z důvodu jejich mohutnosti, a tedy delší životnosti, za cca 9 - 12 měsíců. Potahuje-li hráč nový potah, nechť si zkontroluje, zda délka strun odpovídá nástroji, rozbalenou strunu projede v prstech, není-li na ní nějaká nerovnost, pecka či deformace opředení vzniklá poškozením při přepravě nebo defektem přehlédnutým výrobcem při balení. Nalezne-li takovou vadnou strunu, nechť ji okamžitě v originálním obalu, obsahující většinou pro výrobce potřebné kódy, doručí k reklamaci prodejci, u kterého ji za koupil. Nenalezne-li nic zásadního, je-li struna nová a má-li uživatel dobře seřízený nástroj, neměla by z žádného důvodu prasknout, neboť při výrobě a opřádání již zažila tah a test s větším napětím, než jakého se může dočkat nyní při regulérním potažení na nástroj. Struna použitá a rozpředená, prasklá nebo hraná bez tónové kvality se reklamovat nedá.
Kalafuna:
Je výrobek na bázi přirodních pryskyřic (smůla ze stromů, ponejvíce z běžných jehličnanů v kombinaci s tropickými) a její základní vlastností je lepivost a přilnavost k nerovným a nemastným povrchům, jakými jsou smyčcové žíně. Kalafunou obalené žíně tedy lepí a drhnou a strunu tím rozechvívají. Kalafuna se nanáší na smyčec v množství a intervalech podle potřeby, stavu žíní a stáří a typu kalafuny, cca po hodině hraní, resp. před každým hraním. Po určitém čase se vláčné složky původně vazké kalafuny odpaří (silice vytěká) a kalafuna ztrácí základní vlastnost, totiž že přestává lepit a práší. Vyschlá kalafuna je pro hudební účely nepoužitelná. Jedná se o normální jev, který není možné reklamovat, neboť je to základní vlastnost každé pryskyřice. Kalafunu je tedy zhruba po roce potřeba vyměnit, i když zůstane z větší části nevypotřebovaná. Některé dražší kalafuny mají díky chemickým přísadám užitnou dobu delší, mají však velmi specifické vlastnosti (např. profesionály všeobecně nejužívanější kontrabasová kalafuna POP´S je skvěle přilnavá, ale tak měkká, že v teplotách nad 30 stupňů Celsia teče. Může se vám tedy stát, že dostanete novou kalafunu po otevření zdeformovanou nebo s přilepeným víčkem - stačí ji postavit na noc na radiátor nebo ke zdroji tepla, kalafuna nateče zpět do papírového kelímku). Nejlepší kalafuny neobsahují žádné umělé chemické sloučeniny a nezpůsobují alergie.
Žíně:
Přírodní koňské žíně na potahy smyčců jsou velmi křehkou součástí smyčce a jejich životnost je závislá zejména na způsobu a době používání. Hraním se žíně v potahu postupně přetrhávají a drobné zoubky na jejich povrchu se hraním ohlazují. Při profesionálním používání doporučujeme potahovat smyčce alespoň třikrát za rok.
Výrobky ze třtiny:
Výrobky z třtiny se rozumí klarinetové a saxofonové plátky, hobojové a fagotové strojky a polotovary na jejich výrobu (špánky). Toto zboží subtilní a velice křehké konstrukce je značně náchylné k sebemenšímu mechanickému poškození, jakož i k biologickým procesům v průběhu užívání. I při zachování všech pravidel údržby a dezinfekce má velice krátkou životnost pohybující se jen v řádu týdnů.
Podlepky - polštářky dřevěných dechových nástrojů:
Rybinové, korkové či kožené podlepky fléten, pikol, hobojů, fagotů, klarinetů, saxofonů a ostatních podobných dřevěných dechových nástrojů mají omezenou životnost v závislosti na mnoha mechanických a fyzikálních faktorech. Pro prodloužení životnosti podlepek doporučujeme uživatelům před hraním nepít slazené a alkoholické nápoje, podlepky pak totiž lepí a značně se tím snižuje jejich schopnost dobrého krytí. Udávaná průměrná doba dobré funkce značkových rybinových podlepek je 1-2 roky, korkových a kožených v řádu 5 let podle způsobu používání.
Paličky a blány na bicí nástroje:
Paličky, a zejména nedřevěné díly paliček (měkké filcové konce paliček na tympány, marimbu apod.) jsou velmi náchylné na mechanické poškození a jejich doba používání je závislá pouze na způsobu zacházení a technice hry. Životnost textilních součástí (filc, bavlnka) je při profesionálním provozu 1-5 let, někteří hráči však dokážou zničit marimbové paličky za pár měsíců. Plastové blány na tympány i na ostatní bubny mají při standardní hře a opatrném zacházení životnost velmi dlouhou, a nejsou-li mechanicky proraženy, mohou vydržet dlouhá desetiletí.